Pomsta 6

19. května 2008 v 20:43 | Shina-chan |  Pomsta 1
Takže konečně další pomsta! Snad se vám nový hrdina bude líbit! A jaký? To se dozvíte pod perexem!
PS: Zítra tu asi budou obrázky!

Celý týden byla Ishi jako bez duše. Celá pobledlá a smutná. Nic nenamítala proti dnům stráveným u televize a jen se podřizovala přáním své babičky. také často chodívala ven s Shikamarem, dívat se na mraky. Jenže její narozeniny se kvapem blížily a týden před "telinou" uběhl jako voda. Jednoho dne se Ishi probudila a ten den byl tady. Byla zase o rok starší. Vyhrabala se z postele a znuděně zívla. "To je ale otrava!" vzdychla a vydala se v pyžamu dolů po schodech. To Shikamaru ji nakazil svou hláškou. Sešla dolů a zamířila do kuchyně. Děda seděl u stolu a babička … vařila! Nebo spíš zdobila dort pro Ishi ale neseděla u televize a to byl opravdový důvod k oslavě. "Ahoj Ishi! Tak jak jsi se vyspala?"zeptal se hned děda. "Ale jo, dobře"odpověděla Ishi a zamířila do obýváku pustit svého bývalého elektronického nepřítele. Lehla si na gauč a začala sledovat program. "Ishi, no tak, přece by jsi se nedívala na televizi, když máš narozeniny!"řekla babička. Tohle Ishi překvapilo. Tohle babička ještě nikdy neřekla. Vstala a vypnula televizi. Vydala se do kuchyně a sedla si ke stolu. Seděla a dívala se jak babička zdobí dort. "Nechceš pomoct?"zeptala se. "Ne díky"odpověděla babička ani nezvedla oči od práce. Chvíli bylo ticho. Ishi vstala od stolu a šla se převléknout a vyčistit si zuby. Když se vrátila dolů, bylo krásně prostřeno. Babička s dědou už seděli u stolu a čekali na ni. "Co to je?"zeptala se Ishi udiveně. "Snídaně"odpověděla jedním slovem pousmátá babička. To co bylo na stole by se ale dalo přirovnat spíše k obědu. "To není snídaně, to je Mega Super Extra snídaně!"dodala Ishi a posadila se k prarodičům. "To jsem zvědavá, kdo to bude jíst!"řekla si pro sebe a pustila se do jídla.
Když posnídali, Ishi šla k televizi. Přišla se k ní přidat i babička. Brzy přišel nenápadně děda a rychle zavázal Ishiny oči šátkem. "Nevidíš?"zeptal se děda. "Ne!"odpověděla Ishi. "A nepodvádíš?"přidal další otázku děda. "Ne a ani nebudu!"řekla Ishi. "Tak pojď za mnou!"pověděl děda, když podával své vnučce ruku. Zatočil s ní a od té doby Ishi nevěděla kde je. Chvíli chodili po spodním patře, potom sešli po schodech dolů do sklepa, ze sklepa vyšli ven, potom Ishi slyšela jak děda něco odemyká, usoudila, že je to nejspíš branka a potom dlouho předlouho chodili venku, chvíli šli do kopce potom zase děda něco odemkl A Ishi se ocitla vevnitř. Odhadla, že je asi ve sklepě. Pak vyšli schody nahoru, děda s Ishi zase zatočil dokola, takže znovu ztratila orientaci. Potom vešli do nějakých dveří a děda Ishi posadil na židli. "Natáhni ruce, něco ti dám, ale nelekni se a nepusť to! Schválně, jestli poznáš, co to je!"řekl děda s úsměvem, který však Ishi nemohla přes šátek vidět. Slyšela cvaknutí a potom dlouhý vysoký tón, který pomalu slábl. Potom slyšela šustění a dědovo šeptání: "Pojď sem, ty malá strakatá obludo!" "Doufám, že to nebylo na mě"pomyslela si Ishi, když si uvědomila, že má na sobě bílé triko s černými fleky. Za chvilku pak uslyšela jak se k ní děda blíží. "Pozor, ať ti nespadne!"řekl káravě děda. To už ale Ishi cítila, tíhu na svých rukou. To cosi se začalo hýbat a trochu Ishi škrábalo a lechtalo. Opatrně na to cosi přiložila ruku a s úžasem zjistila, že je to malé, hladké a má to srst. Ishi začala ruce pomalu zvedat až je měla téměř před obličejem. "Dědo, sundej mi ten šátek!"pobídla usměvavého prarodiče."Hned!"řekl a začal rozvazovat uzel. Když už Ishi necítila šátek, podívala se ke svým rukám. Uviděla jeden pár krásných malých a zářivých oček, která si ji zvědavě prohlížela. Ishi odklopila ruku a uviděla dlouhý růžovoučký ocas a nádhernou lesklou a strakatou srst. "Dědo … vždyť to je … ten potkan!"řekla překvapeně Ishi. "No jasně, líbí se ti?"zeptal se hned děda. "Že se ptáš!"odpověděla hned Ishi a dala dědovi pusu na tvář. "Jak ji pojmenuješ?"položil další otázku děda. "To je samička?"chtěla se ujistit Ishi. "Ano"potvrdil děda. "Budu jí říkat třeba … Miyako!"řekla po chvilce přemýšlení Ishi. "Super! Ahoj Miyako!"řekl děda a podrbal novou spolubydlící na hlavičce. Chvíli bylo ticho. "A ještě něco, babička o ní neví, takže ji musíš skrývat."řekl děda a mrkl na Ishi. "Super! Dobrodružství!"zajásala Ishi. Chvíli děda vedle Ishi ještě seděl. Potom vstal a vydal se ke dveřím. "Dědo, myslíš, že by Miyako mohla být ninja-zvíře?"zeptala se Ishi. "No, když ji vycvičíš tak určitě!" "Bude těžké ji vycvičit?"optala se podruhé Ishi. "No, to nevím, ale myslím si, že to záleží na tom, jak si padnete do oka a taky na tom jak je Miyako učenlivá. Ale nevím."dokončil děda, otevřel dveře a vytratil se. Ishi si povzdechla a otočila se na Miyako. "Tak to tady spolu snad nějak zvládneme. Doufám, že jsi hodně učenlivá!"usmála se Ishi na Miyako a vydala se do kuchyně pro nějakou dobrotu pro ni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama