Pomsta 1

11. dubna 2008 v 20:01 | Shina-chan |  Pomsta 1
První díl mé druhé sériovky na tomto blogu :-)


"Pusť mě k ní"zakřičel starší muž na o něco mladší ženu. "Ne! Ty ji trénovat nebudeš, ani nikdo jiný! Zůstane tu se mnou doma!"zakřičela tentokrát žena. "Ale ta holka má talent!"ozval se zase muž. "To je mi jedno, ale kunoichi se z ní prostě nestane!"zvýšila hlas žena. Muž hádku vzdal. Věděl že jeho manželka je tvrdohlavá a když si něco zamane, tak se toho jen tak nevzdá. Pohlédl na ni vyčítavým pohledem, ona však dělala že si jej nevšimla a jen povýšeně zvedla nos nahoru. Když to muž uviděl, hlavu naopak sklonil porážkou a šel ven z místnosti. Když přišel ke dveřím, všimnul si, že jsou pootevřené, a když se podíval lépe, uvi děl tam i jeden pár smutných nevinných bílých očí. "Ishi! Co tady děláš?"povzdechl si smutně muž. "Já chci být ninja, dědo!" řekla skálopevně Ishi.Muž ji vzal za ruku a odvedl před dům "Víš Ishi, babička nechce abys byla ninja,musíš zůstat s ní a naučit se domácím pracem." "Musíš, musíš, musíš! Já musím, ale něco jiného! Musím být ninja!"otočila se dívka a se slzami v očích chtěla odběhnout. Něco jí to však nedovolilo. Byla to ruka na jejím rameni.Ishi ji odstrčila ze sebe pryč a zašeptela svému dědečkovi do ucha "A vyřiď té čarodějnici ať už mi laskavě přestane ničit život!" Poté rychle odběhla do svého pokoje. Děda si jen povzdechl a s provinilým výrazem odešel zpátky domů. "Proč zrovna já? Proč zrovna já musím mít tuhle babiznu!"zakřičela Ishi přes návaly slz, které se vpíjely do polštáře v jejím náručí. "Já chci v životě k něčemu být! Nechci být taková nula jako ,babička´!"skuhrala dál. Najednou se rozletěly dveře. Stála tam osoba, kterou si Ishi nepřála vidět: babička. "Co je to tady za kino!"rozkřikla se. Ishi dělala že ji neslyší. "Dostane se mi někdy od ctěné dámy Ishi Hyuugy odpovědi?"řekla vtíravě. To už Ishi nevydržela. "Nedostane!"křikla, odhodila polštář a šla dolů do kuchyně. Sedla si ke stolu, složila na něj ruce a na ně položila hlavu tak, aby nebylo vidět že brečela. Po chvíli uslyšela babiččino pomalé podupávání ze schodů. Za chvíli se přišourala až do obýváku. Tam sedla na gauč a zapla televizi. "Ishi, prosím nemohla bys mi zapnout druhý program. Ishi si otřela oči, vzdychla a šla pomoci babičce. Vždycky na ni byla milá jen když potřebovala její pomoc. "Zmáčkneš nulu a pak dvojku" ukázala a pak názorně předvedla. Babička si lehla a začalo nekonečné koukání se na televizi. Babička za chvíli usla. Po prvním zachrápaní si Ishi zároveň se svým dědou povzdechla"a je to tady" Babička vždycky chrápala. Když jí o tom však někdo řekl, zapírala. Nikdy to nebyla čestná žena. Ishi se dál znuděně dívala na televizi. Už znala všechny programy zpaměti. Už ji to nekonečné "čumění na telinu" nebavilo. Kdo by se jí taky divil. Její dennodenní činnosti byly: spánek, jídlo, koukání na televizi, jídlo, koukání na televizi, jídlo a spánek. Nikdy nedělala nic jiného. Někdy šla nakoupit. To ji však časem také omrzelo a zařadilo se do každodenního stereotypu. Chvíli se dala do přemýšlení. Myslela na svět mimo tento dům. Na ninji, kteří jsou užiteční, rozhodně užitečnější než ona, nebo její babička. Děda byl ninja. Byl. Babička ho donutila se toho vzdát. Občas sice mívá nějaké mise, aby se jak sám říká "potrénoval" ale také aby měli z čeho žít. Najednou Ishi z přemýšlení vytrhlo ohromné "Buch". Země se otřásla. Kdosi začal křičet. Byla to babička. Propadl se pod ní gauč. Ishi to nevydržela a dala se do smíchu. Děda byl ohleduplnější. Rycle k babičce přiskočil a začal ji sbírat ze země. "Aúú"zakřičela hrůzostrašně babička. Ishi se přestala smát. Děda ji položil vedle zbytků gauče a prohlédl ji. "Vždyť je to jenom zlomená noha! Ty naděláš."řekl trošku posměšně. "Jenom! Co si myslíš!"rozkřikla se a začala brečet jako vždy, když se k ní všichni nechovali výborně. Děda protočil očima a řekl "Ale do nemocnice se s tím musí" Babička si oddechla ale pořád dělala "slečnu ublíženou". Děda ji vzal do náruče a vydal se na cestu. Ishi vypnula televizi. Ráda by sní udělala ještě něco jiného ale kdyby se "babiččiné milované televizce" něco stalo, nepřenesla by to přes srdce (i když žádné neměla, leda tak pro sebe). Měla ten prokletý stroj raději než svého manžela a vnučku dohromady. Potom šla Ishi k rujně po gauči. Byl tak dokonale rozbitý, že by ho nikdo nesložil. Ishi se o to však přece jen chtěla pokusit. Alespoň k přerušení stereotypu. Vydala se do kuchyně pro lepidlo a dala se do práce. Docela ji to začalo bavit.Skládala k sobě kousek po kousku. Strávila tak dvě hodiny. Když si uvědomila, jak rychle ten čas letí, vyskočila a běžela do nemocnice. Když tam doběhla zeptala se kde leží babička. "Babiček tady leží hodně"odpověděla jí s úsměvem na rtech recepční. "Usagi Hyuuga" řekla Ishi. Recepční ztuhnul úsměv na rtech. "Ta je na operačním sála. Je teď náš nejzávažnější případ. Ishi nejprve myslela ze to s ní hodí o zem. Po chvíli si však uvědomila, že právě tohle chtěla. Konečně se jí zbaví. Jako srnka vyběhla po schodech nahoru. Uviděla dědu jak netrpělivě chodí zprava doleva a zleva doprava. Nikdy ho neviděla tak rozrušeného, Když přišla blíž, všimla si dokonce že z jeho očí kapou slzy. Nikdy si nepřipustila že děda umí brečet. Ale teď to viděla na vlastní oči. Přeběhl jí mráz po zádech. Přiběhla k dědovi. Jak ji uviděl rychle si setřel slzy a usmál se. Nebyl od srdce a Ishi věděla, že se musel děda hodně přemáhat, aby se mu úsměv povedl. "Tak co jak je na tom?" zeptala se Ishi opatrně. "Ishi"řekl děda smutně, chytil ji okolo ramen a šel s ní k lavičce a posadil ji. "Víš, Ishi …" vysoukal ze sebe namáhavě "Není to jen zlomení noha, babička má i něco s páteří" řekl a neudržel se. Otočil se a začal brečet. Ishi vstala, chytila ho a posadila na lavičku vedle sebe. Objala ho a pošeptala mu do ucha "Ona to přežije, neboj je silná." Sama však doufala v opak.
Doufám že se líbí! Tyhle nové povídky jsou částečně moje zkušenost. Jsem zvědavá, jakou budou mít odezvu ...
PS: Myslím že postavy popisovat nemusím, poznali jste je určitě dobře. Jen sem ještě dávám jak vypadá Ishi.
Ishi Hyuuga
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tayuya-san >^_^< Tayuya-san >^_^< | Web | 12. dubna 2008 v 8:34 | Reagovat

jůů ahoj Shin¨ko moc hezkej příběh, jen pokračuj! a hezká tvorba obrázků ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama